ŘEKNI MI

Řekni mi...

Řekni mi holka, jak cítíš se na tomto světě?

Je všechno v pořádku nebo ztrácíš se v každé druhé větě?

Řekni mi holka, jak připadáš si v této době?

Připadá ti, že sem zapadáš nebo rozumíš jen sama sobě?

Řekni mi holka, jak cítíš se ráno?

Připadáš si šťastná nebo myslíš si, že není ti přáno?

Řekni mi holka, jak cítíš se ve dne?

Je všechno barevný nebo vše okolo bledne?

Řekni mi holka, jak připadáš si v noci?

Cítíš se v bezpečí nebo potřebuješ pomoci?

JAKO V BEZVĚDOMÍ

Jako v bezvědomí

Nálada se pořád mění,

jednou je taková a pak zase není.

Nejhorší jsou po setmění ty podivný chvíle,

ležíš jako v bezvědomí, nemáš sny a žádný cíle.

Těžko mít nějakou vizi, když zbytečně si připadáš,

každý by tě pořád soudil i za to, jak vypadáš.

POSLEDNÍ ZBYTKY NADĚJE

Poslední zbytky naděje

Večer, bojíš se zavřít oči,

pak zase proklínáš ráno,

proč se ty myšlenky pořád tak točí,

odpovědi pořád nebylo mi dáno.

Proč musím váhat u každého kroku,

svíčky už zhasly, jako poslední zbytky naděje,

zase ty slzy v oku.

Ztroskotal v běžném životě,

jak na pustém ostrově trosečník,

vysvětlím Ti to jednou polopatě,

promiň, nebudu dobrý společník.

PODEJ

Podej

Hraju si se slovy,

kolem mě však nikdo není,

všichni moudří jako sovy,

naivní, myslet si, že se něco změní.

Cítím se prázdný,

jako vypuštěná vana,

kdysi bylo to krásný,

tak podej mi kus lana.

Další sloka rozepsaná,

v propisce dochází mi tuha,

duše jako by byla nedospaná,

jednou se snad objeví duha.

AČKOLIV

Ačkoliv

Ačkoliv dýchám, můj tep nejde nahmatat.

Ačkoliv se směju, mou náladu nelze rozpoznat.

Ačkoliv jsem pozitivní, uvnitř plný negace.

Ačkoliv jsem veselý, nevím, co je legrace.

Ačkoliv je moje kůže hladká, uvnitř jizvy mám. Ačkoliv se to nezdá, jsem pořád sám.

Ačkoliv hřeju, mé srdce téměř nebije.

Ačkoliv zatím žiju, jednou mě to zabije.

SCHIZOFRENIK

Schizofrenik

Další řádky,

nic nevrátíš zpátky,

něco bylo, ale teď už není,

žádná omluva nic nezmění,

proto musíš myslet, předvídat,

do minulosti se nedívat,

můžeš se z ní však poučit,

není zbytečná, mohla tě něco naučit.

„Zase píšeš nesmysly!“

„Prosím Zlato nemysli!“

Kdo to řekl!? Čí to byl hlas?!

Musel to být jeden z vás!

„Davide, ale tady nikdo není! “

Poté už jen ticho v okamžení.

To je divné, co ty hlasy?

Blýská se snad na lepší časy?

Nebo bude ještě hůře?

Jsem uvězněn v noční můře?

Poté probudil se z toho snění,

bylo už ráno a vše se náhle mění,

z okna přicházela sluneční záře,

otevřel oči, začervenaly se mu tváře,

byl už totiž nový den,
všechno zlé byl pouhý sen.

DÉMONI V MÉ HLAVĚ

Démoni v mé hlavě

Démoni v mé hlavě,

porazí mě hravě,

I když tělo vypadá plný síly,

to vše okolo trhá mi žíly.

Krev proudí,

srdce stále bije,

duše ztracená, bloudí,

ale naděje pořád žije.

Vše by mělo být v pořádku,

ale připadá mi, že vše je špatně,

vše asi vidím pozpátku,

promiň, cítím se trapně.

Místo té tělesné schránky,

měl bych trénovat i mysl,

popisuji další stránky,

třeba už vše bude mít smysl.

JE VE MĚ DÍRA

Je ve mě díra

Podivná nálada opět mě svírá,

nemůžu si pomoci, je ve mě díra,

díra, kterou nezalepí žádný tmel,

nikdo se neptal, jestli jsem jí tam chtěl.

Každý večer se v ní pozitivní energie ztrácí,

ráno tam není, večer se vrací,

vrátí se snadno, obelstí stráže,

můžeš být sebesilnější, budeš jen páže.

Díra vysává tě jako okolí,

úsměv však na tváři, dělám, že to nebolí,

zneužit okolím, jak kůrovcem smrk ztepilý,

snad Vám to jednou dojde, až nebudete opilý.

OTÁZKY

Otázky

K čemu jsou úspěchy,

když nemáš se komu svěřit,

nenajdeš u nikoho útěchy,

nemáš si proč věřit?

Občas ztrácím se v tomto světe,

nevím kam a proč jít,

ztrácím se i v této větě,

nevím ani proč měl bych to chtít.

Proč na běžné otázky, které mám,

nenajdu žádnou odpověď,

každou prokletou noc ležím tu sám,

píšu další prokletou zpověď.

ČISTÁ MYSL

Čistá mysl

Všude spousta známých,

a přitom tak cizích lidí,

všichni se koukají,

ale jen málokdo vidí.

Každý jen poslouchá,

ale málokdo slyší,

občas myslím si,

že všichni jsou hluší.

Každý je vzdělaný,

ale málokdo zná,

jak se chodí do dveří,

nebo že staršího pozdravit má.

Každý je tady doma,

a přitom cítí se jako v cizí krajině,

nikdo za nic nemůže,

to ten druhý je na vině.

Každý chtěl by brát,

ale lidé zapomněli dávat zpátky,

asi jsem už vyrostl,

už nevěřím na pohádky.

I tak, ale věřím,

 a udržuji si čistou mysl,

jedině tak,

 začne život dávat smysl.

ZHASLY SVÍČKY

Zhasly svíčky

Žádné světlo,

zhasly svíčky,

opět mizí teplo,

zase slzy mezi víčky.

Tužka v ruce,

musím skládat.

Běž pryč!

Já nechci se hádat!

Popisuju věci,

I když je vlastně nežiju,

cítím se jak ježek v kleci,

jednou tu klec rozbiju!

MINUTY SE VLEČOU

Minuty se vlečou

Minuty se vlečou,

a už zase prší,

proudy vody po střeše tečou,

určitě Ti to teď moc sluší.

I když je už noc,

a ty asi spíš,

máš nade mnou moc,

mám Tě rád a ty to dobře víš.

THE NEGATIVE ONE

The negative one

Chtěl bych mít zase pět,

miloval jsem tento Svět.

Teď už jsem jen plný negace,

toto neříkám pouze z legrace.

Bloudím životem jako byl bych tu cizí,

přání spousta a taky nenaplněných vizí.

V hlavě nepořádek, na srdci žal,

byl jsem se David, kdyby se někdo ptal.

NIKDO TADY NENÍ

Nikdo tady není

Myslel jsem,

že ty řádky něco změní,

ale stejně tady nikdo není,

teď povídám si sám se sebou,

ale i tak věřím,

že Vaše tváře pořád smutné nebudou.

Na všech tvářích chci vidět smích,

I když sám jsem tak negativní,

to je asi hřích,

ale jistě nejsem jediný,

kdo hřeší,

ovšem pokud ty jsi nevinný,

tak to mě velmi těší.

NADĚJE

Naděje

Podivná doba, plná podivných lidí,

všichni jen přehlížejí, málokdo vidí,

komu dnes věřit, musím se ptát,

když neštěstí kdekoliv, může se stát.

Zbraní na obranu tolik a žádné bezpečí,

z ničeho nic můžeš držet syna v náručí,

je těžké udržet si pozitivní mysl,

občas se ptám, jestli má život smysl.

Dokud však doufám, stále je naděje,

že dobro ukryto, pořád v nás všech je,

každý přece někde hluboko musí ho mít,

všem se objeví důvod proč vlastně žít.

PTÁČEK

Ptáček

Šel jsem na procházku,

na zemi seděl si ptáček,

musel jsem si položit otázku,

proč tady sedí, v čem je ten háček?

Chvíli na mě koukal,

pak zmizel kdo ví kam,

já tlačítko spouště otloukal,

koukněte, vážně je tam.

JE TO TĚŽKÝ

Je to těžký

Je tak těžký tady stát, usmívat se a radostně mávat, 

když všichni chtějí jen brát, ale zapomněli dávat.

I tak musíš být klidný a zachovat pevnou hlavu,

pokud nechceš být jen jedním z davu.

Jinak tě to sežere a už nikdy nebudeš svůj,

výdrž to ještě chvíli, pevně si za tím svým stůj.

Jednou to poznáš, uvidíš změnu,

pak určitě pochopíš, že to mělo cenu.

NEVER LAND

Never Land

Nastal čas, kdy jsem byl sám,

ale já věděl, že něco udělat mám.

Vymyslel jsem si ve své hlavě zemi,

kde se lidé nebudou cítit ztraceni.

Každý tam někoho má a není sám,

něco dokáže a stoupá ke hvězdám.

Každý tam ví, kam má jít,

nic ho netrápí a ví jak žít.

Never Land to je ten svět,

na každém kroku uvidíš květ.

Země, kde klidně můžeš spát,

o své blízké nemusíš se tam bát.

Říkáš si naivní představa, aby to bylo,

ale vyzkoušej si představit, jak by se žilo.

Zavři oči a vymysli si i ty ten svůj,

určitě bude pro tebe lepší, než ten můj.

Jen to prosím vyzkoušej, musíš mi věřit,

pak se mi o něm můžeš klidně svěřit.

HLAVU SVOU VZTYČ

Hlavu svou vztyč

I když vím, že mám na tebe zlost

a jen zřídka tě vidím,

za ty roky mám na tobě závislost,

ale přiznat se to stydím.

Kdybys tak věděla,

že kamkoliv já chodím,

vidím tě jako anděla,

bez tebe fakt bloudím.

I když je teď toho moc,

měl bych se učit,

stále prosím o pomoc,

asi mě chceš zničit.

Nemusíš se vůbec bát,

jsou to pouze slova,

o všem si nechám zdát,

osamocen jako sova.

Věřím, že se objevíš,

neutečeš nikam pryč,

vedle mě se posadíš,

řekneš: Hlavu svou vztyč.

MEDITACE

Meditace

Těžko se píše, když chybí inspirace,

psaní je uklidňující jako meditace.

Řádky snesou vše, co se ti zamane,

vždy se Ti pak uleví a klid nastane.

Je to zvláštní druh uklidňující terapie,

když čteš to znovu, nastává nostalgie.

Přečteš si vzpomínky, střípky okamžiku,

psaní je nenásilné, nevytvoříš tolik povyku.

Vzpomínat můžeš, ale nebuď uzavřený v kruhu,

všichni jsme jedinci stejného druhu.

Proto tvoř, dělej, co tě baví,

dokud máš dost síly a své zdraví.