Poslední zbytky naděje
Večer,
bojíš se zavřít oči,
pak
zase proklínáš ráno,
proč
se ty myšlenky pořád tak točí,
odpovědi
pořád nebylo mi dáno.
Proč
musím váhat u každého kroku,
svíčky
už zhasly, jako poslední zbytky naděje,
zase
ty slzy v oku.
Ztroskotal
v běžném životě,
jak
na pustém ostrově trosečník,
vysvětlím
Ti to jednou polopatě,
promiň,
nebudu dobrý společník.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost.