Podej
Hraju
si se slovy,
kolem
mě však nikdo není,
všichni
moudří jako sovy,
naivní,
myslet si, že se něco změní.
Cítím
se prázdný,
jako
vypuštěná vana,
kdysi
bylo to krásný,
tak
podej mi kus lana.
Další
sloka rozepsaná,
v
propisce dochází mi tuha,
duše
jako by byla nedospaná,
jednou
se snad objeví duha.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost.