Poslední sloka
Sobec a naivní blbec,
myslím, že vše má svůj
vzorec.
Promiň, že i když chci,
nemůžu dát ti víc,
snažím se, co to jde, i
tak jsem pro tebe nic.
Brečím zas dojetím?
Proč je to právě tím?
Kdy se tu objevíš?
Kdy zase přiletíš?
Zase se ke mně posadíš,
na otázky odpovíš.
Miluji to tvé tajemné
objetí,
čekám na něj už asi
století.
Bude to prokletí,
nesnáším zajetí.
Začnu žít a budu volný
jako pták,
nevadí, když narazím a
bude to propadák.
Budu běhat proti stěně,
dokud nedorazím ke své
ženě.
na svých nohou budu pevně
stát,
zvládnu to i bez tebe,
nemusíš se bát.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost.