Nekonečný den
6:00 ráno, začíná svítat,
stojí tu, začíná se
svlíkat.
Měl bys mě vážně milovat,
nebo jednou budeš
litovat.
9:00 procházím se
krajinou,
je pryč, utíkám zase za
jinou.
Nemyslím ženu, myslím
básně,
když je píšu, cítím se
tak krásně.
12:00 Dám si něco k obědu,
bez ní to už vážně
nesvedu.
Vlastně nemám ani hlad,
asi jí mám vážně trochu
rád.
17:00 podvečer, začíná se stmívat,
tvé oči mi chybí, chci se
na ně dívat.
Ty oči jsou jako
strašlivá závislost,
když je nevidím, dohání
mě zlost.
22:00 večer, raději jdu spát,
že se jednou objevíš,
budu si přát.
Objevíš a dostanu to tvé
objetí,
na které čekám už asi
století.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost.