ROZHOVOR

Rozhovor

Davide? Proč je to plné negace?

Život je už takový, říkám z legrace.

Chtěl jsem si spravit náladu, přečetl jsem dva řádky.

Nebylo to pozitivní, zavřel jsem to a šel na Facebook zpátky.

Myslíš si, že ty tvé řádky někdo zná?

Myslíš si, že to někomu aspoň něco dá?

Nepiš už prosím, je to prostě k ničemu,

nehraj si prosím pořád na toho ničemu.

Každému přece pomáhá,

když báseň úsměv rozdává.

Mou povinnosti není někomu něco dávat,

psaní mě baví, nebudu se toho vzdávat.

A teď mě už nech, musím zase skládat,

jdu dál, chci zase objevovat a bádat.

Tak zavři už stránku a měj se hezky,

jestli chceš úsměv, koukni na grotesky.