Karma
Sedím tady na mostě,
slyším hlas víly,
píšu další řádky, dokud
mám dost síly.
Tvář schovaná pod bílým
kusem plastu,
promiňte, já nikdy
neutápím se v chlastu.
Bez kabátu, bez bot, i
když je už skoro zima,
nechci nic, běžte pryč, mně
se líbí toto klima.
Říkejte si, co chcete,
mně už je to fuk,
vždy jsem byl pro druhé,
trochu divný kluk.
Nezapomeňte prosím, že
existuje karma,
jednou se Vám vše vrátí a
bude to zdarma.
Proto nezapomeňte, že vše
se Vám pořád sčítá,
karma není ztracený
poklad, nezůstane navždy skrytá.
Taky by si měl každý
zamést před vlastním prahem,
ani ty nemusíš trávit hodiny,
nad cizím vztahem.
Pro tuto chvíli hotovo,
jen toto jsem chtěl zapsat,
už je pozdě, měl bych jít
domů, depresi zase zaspat.
Ani hlas víly mi nebude
diktovat, co mám psát,
píšu jen o tom, o čem
chci, nemusíš se bát.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost.