KARMA

Karma

Sedím tady na mostě, slyším hlas víly,

píšu další řádky, dokud mám dost síly.

Tvář schovaná pod bílým kusem plastu,

promiňte, já nikdy neutápím se v chlastu.

Bez kabátu, bez bot, i když je už skoro zima,

nechci nic, běžte pryč, mně se líbí toto klima.

Říkejte si, co chcete, mně už je to fuk,

vždy jsem byl pro druhé, trochu divný kluk.

Nezapomeňte prosím, že existuje karma,

jednou se Vám vše vrátí a bude to zdarma.

Proto nezapomeňte, že vše se Vám pořád sčítá,

karma není ztracený poklad, nezůstane navždy skrytá.

Taky by si měl každý zamést před vlastním prahem,

ani ty nemusíš trávit hodiny, nad cizím vztahem.

Pro tuto chvíli hotovo, jen toto jsem chtěl zapsat,

už je pozdě, měl bych jít domů, depresi zase zaspat.

Ani hlas víly mi nebude diktovat, co mám psát,

píšu jen o tom, o čem chci, nemusíš se bát.