Závislost
Když tě vidím se usmívat,
chtěl bych si s tebou
povídat.
Možná i něco víc,
ale nezmůžu nic.
Dokážu se jenom hloupě
smát,
ve své hlavě se však
nepřestanu ptát.
Co by se stalo, kdybych
odhodil hranice,
ta má neschopnost je už
asi tradice.
Ale to se nikdy nestane,
nedokážu, co se mi zamane.
Ta vůně je jako
závislost,
jsem bez ní fakt na
zlost.
Mám jí pořád plnou hlavu,
stejně jsem jen jeden z davu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost.